Jak vypadá cesta po Skotské vysočině v 6 bodech

Cesta po Skotské vysočině vypadá jinak, než naznačují fotky z Instagramu. Řídíte po úzkých silnicích s výhybnami, u každého jezera zastavíte a večer hledáte postel v malé vesnici, kde je jediný pub. Rozhodnout se můžete podle šesti bodů, které se při plánování ukážou jako zásadní. Některé vás potěší, jiné odradí, a lepší je to vědět před koupí letenky než na silnici u Glen Coe. Každý bod zároveň ukazuje, komu cesta sedí a komu spíš ne.

Jednoproudé silnice a výhybny

Mnoho silnic na severozápadě Vysočiny má jen jeden jízdní pruh pro oba směry. Každých pár set metrů je rozšíření zvané passing place, kde se vozy míjejí. Kdo má výhybnu po své straně, zastaví v ní, druhý řidič počká naproti. Když vás zezadu dojíždí místní auto, zastavte a pusťte ho, protože nikdo nechce jet hodinu za karavanem.

Provoz je levostranný a první hodiny za volantem připomínají souboj s vlastními reflexy. Nejvíc chyb vzniká při odbočování a na kruhových objezdech. Pomáhá vzít si automatickou převodovku, aby ruka nehledala řadicí páku na špatné straně. Před odjezdem projděte podmínky půjčení vozu, hlavně výši spoluúčasti při škodě.

Ovce a jelení zvěř na vozovce nejsou výjimka, ale běžný stav. Za soumraku zpomalte, protože zvíře vyběhne z vřesoviště bez varování. Na focení nezastavujte ve výhybně, blokujete tím průjezd, i když se vám zdá, že místa je dost. Hledejte širší krajnici nebo označené parkoviště.

Vzdálenosti se počítají v hodinách

Úsek, který by u nás zabral hodinu, tu často trvá dvě a půl. Důvodem jsou zatáčky, výhybny a nutnost zpomalit u každé vyhlídky. Plán na pět míst za den proto skončí dvěma zastávkami a únavou.

Realističtější je počítat s jednou hlavní trasou denně a jednou krátkou procházkou. Cesta z Glasgow do Fort William se dá zvládnout za pár hodin, ale kdo chce ještě sjet údolí Glen Etive, má večer hotový. Na ostrov Skye počítejte s přejezdem po mostě a s tím, že tamní silnice jsou ještě pomalejší.

Mapové aplikace odhadují čas podle povolené rychlosti, ne podle skutečnosti. Přidejte si k každému odhadu třetinu navíc a dostanete čísla, která odpovídají realitě. Rezervu si nechte také na tankování, protože v řídce osídlených oblastech bývá čerpací stanice jen jedna na desítky kilometrů a večer zavírá brzy.

Ubytování ve vesnicích se plní dopředu

Ve vesnicích bývá pár penzionů typu bed and breakfast, malý hostel a případně hospoda s pokoji. Kapacita je malá, takže v hlavní sezóně od června do září bývají nejlepší adresy obsazené s velkým předstihem. Spontánní hledání postele po šesté večer se může změnit v další hodinu jízdy.

Rezervujte alespoň první a poslední noc a mezi nimi si nechte jednu dvě volné. Snídaně bývá v ceně a často je vydatná, takže si oběd můžete odpustit nebo ho zjednodušit na svačinu z obchodu. Obchody v malých obcích zavírají brzy a v neděli někdy vůbec neotevřou.

Alternativou je kemp nebo chata, kterou provozují místní. Skotsko má také tradici legálního tábení v divočině, ale má svá pravidla a omezení v některých chráněných oblastech. Před přespáním ve stanu si proto ověřte aktuální podmínky konkrétního místa.

Trasy za krajinou, ne za památkami

Hlavní lákadlo je krajina. Údolí Glen Coe nabízí strmé stěny, vřesoviště a krátké i dlouhé túry. Okolí Glenfinnan je známé viaduktem, kam míří vlak, a výhledem na jezero Loch Shiel.

Oblíbenou okružní trasou je North Coast 500, která vede po severním pobřeží a pro mnoho cestovatelů znamená týden jízdy. Pokud máte času méně, vyberte jednu část, třeba Applecross nebo okolí Ullapoolu. Cairngorms jsou zase vhodné pro ty, kdo chtějí pěšky nahoru a méně hledat výhled z auta.

Hrady a destilerie jsou po cestě, ale nejsou hlavním důvodem, proč tu být. Kdo chce vidět hodně památek za den, bude zklamaný. Kdo rád zastavuje u vodopádu a dvě hodiny se jen dívá, najde tu svůj typ dovolené.

Počasí a muchničky

Počasí se mění během hodiny, takže se vyplatí vrstvy a nepromokavá bunda i v červenci. Mlha může zakrýt vyhlídku, kvůli které jste jeli půl dne. Naplánujte si proto každou důležitou túru s náhradním dnem.

Od června do září se v teplém bezvětří objevují malé kousavé mušky zvané midges. Nejvíc štípou za soumraku a poblíž vody. Pomáhají repelenty, síťka na hlavu a stan na větrném místě. Výlet v dubnu nebo květnu je často příjemnější, i když je chladněji.

Nejistota počasí nemusí vadit, pokud ji přijmete jako součást výletu. Kdo čeká jistotu slunce, se bude trápit. Kdo ocení dramatická oblaka nad horami, má šanci odjet nadšený.

Komu cesta sedí a komu ne

Hodí se lidem, kteří rádi řídí, nevadí jim pomalé tempo a baví je příroda víc než seznam památek. Dobře ji zvládnou páry i malé skupiny, které si střídají řízení. Rodiny s dětmi ocení kratší úseky a zastávky u jezer, ale musí počítat s dlouhými přejezdy.

Nehodí se těm, kdo se bojí řízení vlevo nebo úzkých silnic. Také nesedí cestovatelům, kteří potřebují mít vše rezervované na minutu, nebo lidem, kteří očekávají spolehlivě slunečné počasí. Bez auta se lze dostat do větších měst a na vybrané linky, ale volnost je výrazně menší.

Kdo váhá, může začít kratším okruhem, třeba třídenní jízdou kolem Glen Coe a Fort William. Po ní bude jasné, zda vás baví pomalé tempo. Pak se dá plán rozšířit na týden i víc.

Časté otázky

Je nutné mít na Vysočině auto?

Auto není nutné, ale výrazně zvyšuje volnost. Autobusy a vlaky spojují větší města, do odlehlých údolí jezdí zřídka. Bez vozu si dopředu ověřte jízdní řády, protože spoje bývají jen několikrát denně.

Kdy je nejlepší jet?

Nejpříznivější bývá květen a červen a také září. V létě je více lidí a mušek, na jaře a na podzim méně lidí a proměnlivé počasí. Zimní měsíce jsou pro samostatnou cestu autem náročné.

Jak se připravit na levostranný provoz?

Nejlépe pomalým začátkem na klidné silnici. První hodiny jeďte bez tlaku a držte se pravidla, že řidič je vždy blíže ke středu vozovky. Při odbočování si nahlas připomeňte, kam patří pruh. Automatická převodovka ulehčí soustředění.

Zdroje

• Ministerstvo zahraničních věcí ČR (informace pro cestovatele)
• Národní turistická organizace pro Skotsko