Nejlepší, co vidět v Českém Švýcarsku, leží kilometr od davu

Co vidět v Českém Švýcarsku, ví téměř každý: Pravčickou bránu, soutěsky a Hřensko. Kam jít, aby se výlet nepotkal s autobusy turistů, ví málokdo. Plán se často rozpadne na několika představách, které neplatí, a proto vás na místě čeká fronta, zavřená stezka nebo zbytečně dlouhá cesta. Pět nejčastějších omylů ukazuje, jak to vypadá doopravdy a kam se vydat jinak.

Omyl: na Pravčickou bránu se dá vylézt

Pravčická brána je největší přirozený pískovcový most v Evropě a dominanta celého parku. Po jejím oblouku se ale už několik desetiletí chodit nesmí, protože hrozilo poškození. Návštěvníci se na ni dívají z vyhlídek a ze zámečku Sokolí hnízdo.

K bráně se jde pěšky z Hřenska nebo z Mezní Louky, přičemž první trasa je kratší a stoupavá. Parkoviště bývají plná už dopoledne. Vstup k bráně je placený a platí otevírací doba.

Chcete-li bránu vidět v klidu, přijďte brzy ráno nebo ve všední den. Podzim a časné jaro jsou tišší než léto. Alternativou je výhled z méně navštěvovaných skal, odkud je brána vidět z dálky.

Omyl: soutěsky jsou jen jedna atrakce

Kamenice protéká Divokou a Tichou soutěskou, kam se jezdí lodičkami s průvodci. Provoz je sezónní a závisí na vodě a počasí. V zimě bývá zavřeno.

Kromě toho existují další soutěsky a skalní města bez lodí. Dlouhý důl, Jetřichovické stěny a okolí Rudolfova kamene nabízejí podobné scenérie s menším počtem lidí. Cesty tam jsou kratší a pěšky dostupné z vesnic.

Vyplatí se spojit lodní výlet s pěší trasou. Například projít Divokou soutěskou a pak se vrátit po stezce nad kaňonem. Tak uvidíte dvě perspektivy téhož místa.

Omyl: všechno se stihne za jeden den

Vzdálenosti vypadají na mapě malé, ale terén je členitý. Schody, žebříky a převýšení zpomalují i zdatné turisty. Za den zvládnete jeden hlavní okruh, ne tři.

Realistický plán má dvě až tři hodiny chůze dopoledne, přestávku a jednu kratší část odpoledne. Při delším pobytu rozdělte trasy podle oblasti: Hřensko a Mezní Louka na jeden den, Jetřichovice na druhý. Přejezdy mezi nimi zabírají čas.

Plánujte také návrat. Autobusy v údolích jezdí řidčeji, zvlášť mimo sezónu. Ověřte jízdní řády dopředu a mějte plán B.

Omyl: chodit se dá kamkoli

V národním parku platí pohyb jen po vyznačených cestách. Odbočky do skal jsou zakázané kvůli ochraně přírody a bezpečnosti. Stejně tak je zakázáno rozdělávat oheň a přespávat mimo vyhrazená místa.

Pravidla vycházejí z ochrany vzácných druhů a křehkého pískovce. Skály se snadno poškodí a eroze zanechává jizvy na desítky let. Některé stezky jsou navíc dočasně uzavřené po vichřicích.

Před výletem se podívejte na aktuální uzavírky. Správa parku informace zveřejňuje a mění podle stavu. Respektování značek je jediný způsob, jak místo zachovat.

Omyl: nejlepší je léto

Léto je nejrušnější a také nejteplejší. Skály tvoří stín a chlad, ale davy tu bývají hustě. Podzim přináší barvy a tišší cesty.

Jaro nabízí vodu v potocích a svěží zeleň, ale stezky mohou být kluzké. Zima je pro zkušené, protože schody a žebříky namrzají. Některé úseky jsou v zimě uzavřené.

Květen, září a říjen patří k nejpříjemnějším obdobím. V pracovní dny je v těchto měsících znatelně méně lidí. Kdo má možnost, ať si vybere právě tuto dobu.

Kam jít místo hlavního proudu

Jetřichovice jsou klidnější výchozí bod s okruhem přes Mariinu vyhlídku a Rudolfův kámen. Trasa nabízí výhledy do údolí a skalní věže bez front. Je vhodná i pro rodiny s dětmi.

Dolský mlýn a okolí nabízejí lesní stezky u vody. Okolí Růžové a Křinice je klidné a vhodné pro delší túru. Stezky vedou hlubokými lesy a málokdo tu potkává davy.

Nezapomeňte na vodu, svačinu a pevnou obuv. Mobilní signál bývá v soutěskách slabý, mějte tedy mapu offline. Odpadky odneste s sebou.

Zdroje

• Správa Národního parku České Švýcarsko
• Agentura ochrany přírody a krajiny ČR