Dýchací techniky při potápění: Zlepšete svou spotřebu vzduchu pod vodou

Pamatuju si to jako dneska – první společný ponor s mým kamarádem Petrem. Zatímco on se pod vodou vznášel jako zen mistr s ledovým klidem, já mlátil ploutvemi jak splašený a funěl do regulátoru tak usilovně, že mi lahev vydržela polovinu času co jemu. Ponor jsme museli ukončit kvůli mně, přestože jsme měli stejné láhve na potápění a podobnou postavu. Byl to fakt trapas. "Dýcháš, jako bys právě doběhl maraton," řekl mi Petr po vynoření s úsměvem a od té doby se pro mě začala spotřeba vzduchu stávat posedlostí.

Proč vlastně řešit spotřebu vzduchu?

Možná si říkáte – co je to za blbost, dýchání je přece automatické. Jenže pod vodou je každý nádech a výdech překvapivě důležitý. A nejde jen o to, že s nižší spotřebou vzduchu vám vydrží lahev déle (i když to je samozřejmě bomba). To hlavní je, že efektivní dýchání je základem bezpečného potápění. Kamarád instruktor mi jednou řekl věc, která mi změnila pohled na potápění: "Tvoje spotřeba vzduchu je jako podpis. Prozradí o tobě víc, než si myslíš." A měl pravdu. Vysoká spotřeba často odhaluje stres, špatnou polohu těla nebo nedostatečnou zkušenost. Všechno faktory, které můžou pod vodou způsobit problémy.

Fyziologie aneb co se děje v těle

Než se dostaneme k dýchacím technikám potápění, pochopme, co se vlastně při dýchání pod vodou v těle děje. Když se ponoříme, začne na nás působit zvýšený tlak. Ten způsobuje, že vzduch v lahvi a v plicích se stlačuje. Čím hlouběji jdete, tím více vzduchu spotřebujete s každým nádechem – v 10 metrech je to dvakrát tolik co na hladině, ve 20 metrech třikrát tolik, a tak dále. "Takže to znamená, že v hloubce 30 metrů spotřebuju čtyřikrát více vzduchu než na hladině?" zeptal se mě jednou nováček na kurzu. "Přesně tak, kámo. A to je důvod, proč je efektivní dýchání v hloubce sakra důležité," odpověděl jsem.

Pamatuju si, jak jsem kdysi sledoval technického potápěče v hloubce 40 metrů. Jeho nádechy byly tak pomalé a plynulé, že bubliny stoupaly k hladině jako v zpomaleném záběru. Tehdy mi došlo, že v dýchání pod vodou je víc, než jsem si myslel.

Dýchací vzorce – základ efektivního dýchání

Pojďme k praktickým věcem. Co můžete hned změnit? Prvním krokem je uvědomit si svůj dýchací vzorec. Většina začátečníků dýchá mělce a rychle – takzvané "psí dýchání". Je to přirozená reakce na stres a nové prostředí. Nejefektivnější je ale pravý opak – hluboké, pomalé dýchání. Řeknu vám svůj trik: nádech na 4 doby, krátká pauza, a výdech na 6-8 dob. Ten delší výdech je klíčový, protože pomáhá vypudit maximum CO2 z plic. S oxidem uhličitým je to totiž zajímavé – právě jeho hromadění v krvi (ne nedostatek kyslíku) způsobuje ten nepříjemný pocit, že se potřebujete nadechnout. Když jsem tohle začal praktikovat, moje spotřeba klesla o 20 % prakticky přes noc. Delší výdech byl gamechangerem. Jen pozor na jednu věc – nikdy nezadržujte dech pod vodou. Pravidelné dýchání je zásadní.

Trim a poloha těla – tajná ingredience

"Ležíš ve vodě jako pytel brambor," řekl mi kdysi brutálně upřímně můj instruktor. A měl pravdu. Špatná poloha těla zvyšuje odpor vody, a to znamená větší námahu a vyšší spotřebu vzduchu. Ideální trim je vodorovná poloha s mírným sklonem hlavy dolů, ploutve jen lehce nad úrovní těla. V téhle pozici pracují plíce s optimálním objemem a svaly nemusí zbytečně bojovat s gravitací nebo vztlakem. Kamarád potápěč, bývalý plavec, mi ukázal skvělý cvik – položit se na dno bazénu s minimálním závažím a snažit se udržet dokonale vodorovnou polohu jen pomocí dechu a jemných pohybů. Po měsíci tréninku jsem snížil spotřebu o dalších 15 %.

Pomalé pohyby = nižší spotřeba

Kolikrát vidím potápěče, kteří pod vodou závodí. Rychle pádlují ploutvemi, divoce gestikulují rukama a pak se diví, že jim lahev nevydrží nic.

"Pod vodou spěchají jen dva typy potápěčů – začátečníci a mrtví potápěči," říkával můj první instruktor. Tvrdé, ale pravdivé.

Jeden z nejefektivnějších způsobů, jak snížit spotřebu vzduchu, je prostě zpomalit. Pohybujte se pod vodou jako v medu – pomalu, plynule, bez zbytečných pohybů. Když potřebujete změnit směr, nepoužívejte ruce, ale jen mírný náklon těla a jemné kopnutí ploutvemi. Sám jsem kdysi byl ten hyperaktivní typ. Pak mi jeden ostřílený potápěč řekl, ať zkusím dát ruce za záda nebo křížem na prsa. Ze začátku to bylo divné, ale spotřeba šla hned dolů. Zjistil jsem, že 90 % mých pohybů rukama pod vodou bylo naprosto zbytečných.

Vybavení – ďábel je v detailu

"Vždyť máme stejné lahve, tak proč ty vydržíš o 20 minut déle?" ptal se mě nedávno jeden parťák z klubu. Odpověď byla v drobnostech našeho vybavení. Špatně padnoucí ploutve nutí k většímu úsilí při kopání. Nevhodný neopren omezuje pohyb a zvyšuje námahu. Dokonce i regulátor hraje roli – některé modely mají vyšší dýchací odpor, což znamená, že svaly pracují víc při každém nádechu. Investice do kvalitního, dobře padnoucího vybavení se brutálně vyplatí z hlediska spotřeby vzduchu. Často to není o ceně, ale o vhodnosti pro váš styl potápění a tělesnou stavbu. Když jsem přešel z levného regulátoru na kvalitnější model s nižším dýchacím odporem, můj buddy poznamenal: "Vždyť ty teď skoro nedýcháš!" Nebyla to pravda, ale díky plynulejšímu průtoku vzduchu v novém regulátoru bylo moje dýchání efektivnější.

Mentální stránka – klid je král

Dost možná nejdůležitější aspekt efektivního dýchání je psychika. Stres je největší žrout vzduchu pod vodou. V momentě, kdy začnete panikařit nebo se jen cítíte nepohodlně, vaše spotřeba dramaticky roste. Zažil jsem to při nočním ponoru v lomě – najednou zhasla moje hlavní svítilna. Ten okamžik dezorientace a vteřina paniky, než jsem sáhl po záložní, zdvojnásobila moji srdeční frekvenci. A spotřeba vzduchu? Letěla nahoru jako raketa. Meditace, jóga nebo prostě jen dýchací cvičení na suchu jsou fantastickým tréninkem pro potápění. Schopnost zůstat v klidu, když věci nejdou podle plánu, je pro potápěče k nezaplacení.

Pět praktických tipů na závěr

Za ty roky jsem nasbíral několik konkrétních triků, které můžete začít používat hned při dalším ponoru: 1. Soustřeďte se na výdech – většina lidí se soustředí na nádech, ale klíčový je právě výdech. Čím důkladněji vydechnete, tím efektivnější bude další nádech. 2. Sledujte své bublinky – když se vynoří, měly by tvořit souvislý proud, ne explozi bublinek. Velká exploze znamená, že vydechujete příliš prudce. 3. Najděte svůj rytmus – zkuste synchronizovat dech s pohybem ploutví. Například nádech na dvě kopnutí, výdech na tři. 4. Neustále kontrolujte svůj trim – špatná poloha znamená větší námahu. Používejte reference jako váš buddy nebo okolní prostředí. 5. Před ponorem si dejte 2 minuty plného soustředění na dech – pomůže vám to "resetovat" dýchací vzorec a vstoupit do vody už zklidnění. Jednou jsem potkal sedmdesátiletého potápěče, který měl nižší spotřebu než mnozí třicátníci. "V čem je tvůj trik?" ptal jsem se ho. Usmál se a řekl: "Pod vodou jsem host, ne dobyvatel. Pohybuju se s respektem a nespěchám. To je celé tajemství." A možná právě v tom je podstata efektivního dýchání pod vodou – nejde jen o techniku, ale i o přístup. Když se ponoříte s respektem, pokorou a bez spěchu, vaše tělo přirozeně najde svůj optimální rytmus. A vaše spotřeba vzduchu? Ta půjde dolů sama od sebe.